Životopisy

Životopis

Mami Kawabata žije v České republice tři roky, studuje na Hudební akademii múzických umění. Studium v Čechách jí doporučila její japonská učitelka hudby a tance, která je s profesory na HAMU v dlouholetém kontaktu a cení si úrovně, jež tato škola má. Po studiích Mami plánuje zůstat v Praze: „ Dokud to půjde, tak se chci věnovat tanci, až budu starší, tak bych chtěla založit organizaci pro tanečníky a ostatní umělce, české, japonské i z jiných zemí. Moc se mi tady líbí a ráda bych v Praze zůstala.“

Co se Vám líbí v České republice?

Líbí se mi pocit, který ve mně Praha i ostatní česká města vzbuzují. Nejsou tak velká, ale jsou krásně prosluněná a přívětivá. Češi jsou velmi milí, nejsou tak upjatí jako lidé v Japonsku. Mám tu české přátele, kteří jsou velmi laskaví, mají rádi legraci a naučili mě spontánnosti. Často používají slova: „V pohodě“ a „nevadí“.

Co jste naučila české přátele?

Naučila jsem je pít saké a také jak správně připravit suši. Suši jim moc chutná.

Jak jste se dozvěděla o téhle soutěži?

Kontakt jsem dostala od známých. Je to zajímavá zkušenost. Beru to jako zábavu a možnost více seznámit své okolí s Japonskem jinak než jako se zemí ninjů a samurajů.

Životopis

Zulay Fonseca žije v České republice čtyři roky. Dříve pracovala jako učitelka španělštiny, její žáci ji pozvali na návštěvu do Čech a Zulay zůstala. Druhým rokem studuje na ČVUT mechaniku a vyučuje latinskoamerické tance. Ráda fotografuje a tančí. Jestli v Čechách zůstane nastálo, zatím neví. V každém případě chce dokončit školu.

Máte české kamarády?

Ano, mám. Nemám jich moc, ale mám dobré kamarády.

Co jste od nich naučila?

Samozřejmě jazyk, jak pít pivo, víno – to mi šlo pěkně. Bydlela jsem mezi samými Čechy, takže jsem se naučila rychle mluvit, a když jsem byla v jižních Čechách, tak jsem se naučila rybařit. Bylo to moc zajímavé, zkoušela jsem to porvé a moc mě to bavilo.

Co se Vám líbí v České republice?

Mám ráda přírodu a česká příroda mě uchvátila. Líbí se mi zahrádky, místa, kde je hodně zeleně. Často jezdím do Českých Budějovic, tam se mi líbí nejvíc. Příroda na jihu Čech mi připomíná můj rodný kraj, cítím se tam dobře.

Jaké je Vaše oblíbené české jídlo?

Mám ráda svíčkovou s brusinkami a knedlíkem, ale musí být domácí. Z restaurace to není ono.

Jak jste se dozvěděla o téhle soutěži?

Přihlásila mě kamarádka, bylo to milé překvapení.

Životopis

Mungunzul Bayarkhuu u nás žije již dvanáctým rokem. „Když mi bylo dvanáct let, rodiče jeli do Čech za prací a já jsem zůstala u babičky s mladším bratrem. Po roce přijela pro nás maminka a my jsme se přestěhovali definitivně do Čech.“ V současné době se Mungunzul chystá složit zkoušku z překladatelství a tlumočení. Příští rok plánuje studium na Univerzitě Karlově.

Co se Vám líbí v České republice?

Kultura (od beletrie k divadlu), česká kuchyň - prý je nezdravá, ale mě chutná, pivo a víno z Moravy

S čím jste měla v České republice problémy, existuje něco, na co jste si zatím nezvykla?

Asi čeština. Tím, že jsem přijela do Čech a nerozuměla ani slovo česky (kromě pozdravu), to bylo pro mě tím největším problémem. Dnes sice již češtinu zvládám, i když někdy ještě zápasím s předponami J. Občas se mi pletou a pak vznikají různá nedorozumění, ale většinou legrační…

Kde bydlíte?

V Praze. Ale když mám možnost, snažím se poznávat i jiné části ČR. Líbí se mi Krkonoše, Morava a historická města a těch je!

Jakými mluvíte jazyky?

Kromě mateřského jazyka mluvím česky, anglicky a mám základy ruštiny. V budoucnu bych se chtěla ještě naučit španělštinu J

Životopis

Reisa Ismailová Čechy navštěvovala pravidelně s maminkou přes Červený kříž, jezdily na hrob dědečkovi, který v Čechách zemřel. Před patnácti lety se obě přestěhovaly do České republiky natrvalo. Reisa pracuje ve zlatnictví.

Co se Vám líbí v České republice?

Mně se líbí všechno, příroda, architektura, česká kultura. Já už jsem doma tady. Ze začátku mi dělal problémy jazyk, ale po půl roce jsem již hovořila česky a nyní s češtinou nemám potíže.

Co říkáte české kuchyni?

Českou kuchyni mám ráda. Jsem na sladké, chutnají mi koláče, buchty. Miluji ovocné knedlíky, jakékoliv – kynuté i tvarohové. Tohle v Dagestánu neseženete. U nás se vaří například čudu, kurze, chinkal.

Bydlíte v Praze?

Ano, bydlím v Praze. Dříve jsem bydlela na Kladně s rodiči. Moc ráda jezdím na Šumavu, kde můžu jezdit na koni ve volné přírodě – to se v Praze nedá. Líbí se mi hory, připomínají mi rodnou zemi.

Co vás přivedlo do téhle soutěže?

Zaujala mě myšlenka spojit v jedné soutěži více národností, líbí se mi různorodost a pestrost, kterou v sobě skrývá.

Životopis

Evgenia Kokoreva se narodila v Petrohradu. „V České republice žiju od první třídy, přijela jsem s rodiči, kteří se přestěhovali do Prahy. Vystudovala jsem obchodní akademii se zaměřením na cestovní ruch a budu pokračovat na soukromé vysoké obchodní škole. Ráda bych se tomuhle oboru věnovala dál, baví mě to. Třeba budu jednou vlastnit cestovní agenturu, kdo ví.“

Co se Vám na České republice líbí nejvíc?

Nejvíc se mi líbí Praha. Vyrůstala jsem tu a v Praze se cítím doma. Tohle město miluji, je krásné, historické a pro mě asi nejhezčí. Českou republiku považuji za svůj domov, jsem tu odmalička, mám zde hodně kamarádů a spoustu zážitků.

Co Vám život v České republice přinesl?

Naučila jsem se mluvit česky, mám ráda českou kuchyni, je mi blízká i česká mentalita. Sice se do Ruska vracím, ale nepřipadám si tam jako doma, ruská mentalita je mi vzdálenější a pokaždé, když se vracím do ČR, jsem spokojená. Ale nezapomínám na své blízké a příbuzné. Ty budu mít vždy ve svém srdci, bez ohledu na to, kdo jsou a kde žijí.

Co Vám ze začátku dělalo problémy?

Když jsme se přestěhovali, nastoupila jsem do první třídy základní školy. Pamatuji si, že když jsem dostala první jedničku, tak jsem byla rozzlobená. V Rusku je totiž známkování úplně opačné. Chvíli trvalo, než se to vysvětlilo, a pak jsme se tomu všichni smáli. Jazyk mi problémy nedělal, češtinu jsem zvládla během dvou měsíců. Byla jsem malá, děti bývají přizpůsobivější než dospělí.

Jak jste se dozvěděla o soutěži?

O soutěži mi řekla kamarádka, se kterou jsem se seznámila na jednom castingu a jelikož věděla, že se chci takovéhle soutěže účastnit, tak mi poslala odkaz na Miss Expat, já to zkusila a podařilo se. :)

Životopis

Paulina Nakashole žije v České republice čtyři roky, studuje obor Mezinárodní ekonomie: „ V budoucnu bych ráda pracovala v tomto oboru v nějaké zajímavé společnosti či sdružení.“

Máte v Čechách přátele?

Ano, mám. Naučila jsem se od nich jisté bezstarostnosti, naučili mě, že život může být zábava. Není to jenom jít do práce nebo do školy, pak hned domů a druhý den nanovo. Také jsem díky nim ochutnala české pivo – moc dobrý nápoj.

Co jste naučila české přátele Vy?

Naučila jsem je tančit. Když jdeme na nějakou party, rádi si nyní společně zatančíme.

Co se vám líbí v České republice?

V České republice je moc krásně. Líbí se mi nádherná města, laskaví a přátelští lidé, zkrátka všechno.

Je něco, s čím máte v České republice problém, na co jste si nezvykla?

Není, za čtyři roky, co tu žiju, jsem se s něčím takovým nesetkala. Nemám tu žádné problémy, naopak moc se mi tu líbí.

Co Vám chutná z české kuchyně?

Mým oblíbeným jídlem je guláš.

Viděla jste i nějaká jiná česká města než Prahu?

Samozřejmě, moc ráda cestuji. Líbilo se mi například v Karlových Varech, Českém Krumlově, Českých Budějovicích či v Kutné Hoře.

Jak jste se dozvěděla o téhle soutěži?

Nakupovala jsem v obchodním centru a oslovila mě hosteska, jestli bych se nechtěla zúčastnit. Zpočátku jsem byla nervózní, ale nyní jsem ráda, že jsem tuto nabídku přijala. Je to pro mě nová inspirující zkušenost.

Životopis

Tra My Nguyen Thi Huong do Čech přijela s rodiči jako miminko. Rodiče podnikají a Tra My Nguyen Thi Huong studuje. Letos odmaturovala na obchodní akademii a nastoupila na VŠ hotelové v Praze. V budoucnu touží cestovat a poznávat nové kultury. Čechy považuje za svůj domov.

Můžete srovnat Čechy a Vietnam?

To je těžké, jsem tu prakticky od narození, takže Čechy jsou pro mě domovem. Lidé tu jsou přátelští, prostředí je skvělé. Ve Vietnamu je větší kriminalita, člověk tam na sebe musí dávat větší pozor, ale kultura a krása přírody mé země jsou nepřehlédnutelné. Myslím, že každá země je svým způsobem krásná a je těžké srovnávat zemi, ve které žiji od malička se zemí, ze které pocházím.

Co jste se naučila od českých přátel, v čem jste jiná než oni?

Výchova dětí ve Vietnamu a v Čechách je absolutně odlišná. Ve Vietnamu je mnohem přísnější než tady. Neexistuje neposlechnout rodiče. Naučila jsem se však od svých českých přátel užívat si života naplno.

Kde bydlíte?

Bydlím v Zábřehu na Moravě. Přestěhovali jsme se tam před rokem a půl, celé dětství jsem strávila v jižních Čechách. V jižních Čechách se mi hodně líbí, zejména Třeboň – krajina, okolní příroda, božský klid. Na Moravě je ale taky moc krásně.

Co Vám v Čechách nejvíc chutná?

Chutná mi vaše národní jídlo, knedlo zelo vepřo. Nejsem vybíravá, takže mi chutná prakticky všechno. Doma ale vaříme jídlo po našem. Občas s bratrem míváme chuť na české jídlo, tak uvařím české jídlo pro nás a vietnamské pro rodiče.

Jak jste se přihlásila do soutěže?

Prodávám s rodiči v obchodě, kde bývá puštěné rádio. O soutěži jsem se doslechla právě při práci v obchodě a velmi mě to zaujalo. Rodiče mé rozhodnutí přihlásit se podpořili.

Životopis

Evženie Babutska do České republiky přijela s rodiči a sestrou před 12 lety. Čechy měly být původně zastávkou na cestě do Kanady, ale Česká republika se celé rodině natolik zalíbila, že zůstali a nelitují. V současné době studuje Vysokou školu báňskou na Technické univerzitě v Ostravě, Fakultu bezpečnostního inženýrství. V budoucnu by se ráda věnovala oboru Technika požární ochrany a bezpečnost průmyslu. „Rozhodně chci zůstat v Čechách. Líbí se mi tady, mám tu spoustu kamarádů a známých.“

Co se Vám v České republice ještě líbí?

Asi každý má svůj vlastní pohled na svět. Možná to bude znít překvapivě, ale je to česká povaha. V České republice se mi líbí velmi klidný, civilizovaný evropský život.

Je něco odlišného na ukrajinské mentalitě, co by se Češi mohli přiučit?

Na Ukrajině jsou lidé hodně vstřícní, pohostinní a přátelští. Navzájem se navštěvujeme a společně slavíme svátky. Češi jsou v tomhle směru rezervovanější a uzavřenější.

S čím jste měla v České republice problémy?

Nemůžu říct, že bych tu měla s něčím problémy. Přijela jsem jako malá, chodila jsem na českou školu a mám spoustu českých kamarádů. Takže není tu nic, co by mi dělalo potíže. Jediné co pro mě bylo těžké, bylo rozloučení s nejbližšími lidmi.

Kde bydlíte?

Bydlím v Hradci Králové. Čechy znám docela dobře, myslím, že jsem projela hodně měst – Brno, Ostravu, Olomouc, Plzeň a spoustu dalších. Mám ráda Hradec Králové, je to moc krásné město a mému srdci nejbližší, neměnila bych. Ale také miluji hory, přírodu a krajinu.

Jak jste se dostala do téhle soutěže?

Úplně náhodou. O soutěži jsem se dozvěděla od jedné známé a přišlo mi to jako dobrý nápad, zároveň získám dobré zkušenosti a poznám nové lidi.Úplně náhodou. O soutěži jsem se dozvěděla od jedné známé a přišlo mi to jako dobrý nápad, zároveň získám dobré zkušenosti a poznám nové lidi.

Životopis

Sunethra Nirmali Gouri Boyinová se narodila v Čechách: „Moje kořeny jsou ale jinde, maminka pochází ze Srí Lanky a tatínek z Indie. V Čechách, konkrétně v Praze, se seznámili a již zde zůstali.“ Studuje VŠ ekonomickou, obor mezinárodní obchod. V budoucnu se chce zaměřit na obchody v Indii, láká ji i diplomacie.Sunethra Nirmali Gouri Boyinová se narodila v Čechách: „Moje kořeny jsou ale jinde, maminka pochází ze Srí Lanky a tatínek z Indie. V Čechách, konkrétně v Praze, se seznámili a již zde zůstali.“ Studuje VŠ ekonomickou, obor mezinárodní obchod. V budoucnu se chce zaměřit na obchody v Indii, láká ji i diplomacie.

Co se Vám v České republice líbí, žijete tu od narození, ale máte jinou kulturu.

Narodila jsem se v České republice a celé dětství jsem strávila s českými dětmi, takže jsem hodně věcí přejala z české kultury. Rodiče dodržují některé zvyky, jako je třeba pondělní půst a náš byt chrání několik soch indických bohů. Na Čechách mám nejradši své české kamarády a čas strávený s nimi.

Jaké umíte jazyky?

Mluvím anglicky a francouzsky. Vzhledem k tomu, že studuji mezinárodní obchod a Indie se začíná rozvíjet, jsem se zaměřila na hindí a také sinhálštinu, které jsem dříve uměla, ale postupem času je vytlačila čeština.

Narazila jste na nějaké diskriminační poznámky?

Narazila, ale neberu si to. Nemusím být všem sympatická, takže to chápu. Důležité pro mě je, že se snažím nikomu nic nedělat, nikoho neobtěžovat.

Jak jste se dozvěděla o této soutěži?

Přihlásili mě přátelé a jsem moc ráda. Je to určitě zajímavá zkušenost. Je to skvělý nápad jak ukázat, že si vážíme příležitosti žít na tak krásném místě, jako je Praha.

Životopis

„V Čechách žiju už šest let. Přistěhovala jsem se s rodiči. Oni milují zdejší podnebí, a ač to zní neuvěřitelně, je to jeden z důvodů, proč jsme tady. V Izraeli bývá hodně velké vedro.“ Ella studuje herectví, miluje divadlo: „Bydlím v Praze, ale díky divadlu a tancování jsem projezdila skoro celou republiku. Jižní Čechy, Kutná Hora, Český Krumlov, Brno. Místo nejbližší mému srdci leží kousek od Brna Ivančice-Hrubšice. Zažila jsem tam skvělý herecký workshop a strašně se mi tam líbilo.“

Hodně jste cestovala, takže můžete porovnávat kulturu, mentalitu…Co byste se od Čechů chtěla naučit?

Češi jsou velice sympatický, příjemný národ. Libí se mi jejich chuť cestovat, a vést aktivní odpočinek. Myslím tím cyklistické výlety a výlety do přírody. Také se mi libí to, jak se chovají ke své zemi a k přírodě. Ráda bych se naučila milovat sport a cestování tak jako oni.

Co byste naopak Čechy ráda naučila?

Ráda bych je naučila izraelskou kuchyni. Dále bych jim radila zapojít více radosti a optimismu do svého života, v cizině se lidé na ulici běžně zdraví a usmívají se. Ráda bych potkávala v pražských ulicích více pozitivně naladěných lidí, protože žijeme jen jednou a měli bychom si to užívat.

Jaká česká jídla Vám chutnají?

Kdybyste se zeptala, co mi nechutná z české kuchyně, tak odpovím, že knedlíky. Strašně jsem se divila, když jsem se jedla poprvé, protože je to opravdu zvláštní jídlo. A co mi naopak chutná? Chutná mi kombinace svíčkové omáčky s brusinkami, ale bez knedlíků.

Proč jste se přihlásila do téhle soutěže?

Mám ráda publikum, mám ráda kulturu, ráda se bavím. To jsou důvody, proč jsem se přihlásila do téhle soutěže.