Jak se u nás seznamují cizinci

Pro většinu lidí je seznamování s objekty našeho zájmu (nevím jak se správně genderově řekne “opačné pohlaví”) velmi složité. Drtivá většina lidí pociťuje ostych a podvědomý strach z odmítnutí. A určitě v podstatě každý z nás toto zažil. Ale vy, co jste žili někdy v zahraničí, možná máte také jinou zkušenost. A to, že v zahraničí tento ostych částečně opadl a neměli jste takový problém někoho oslovit.

Je to tak. V jakékoli cizí zemi se totiž cítíme více anonymní a nezáleží nám tolik na tom, co si myslíme. Já jsem například pár let žil v USA a neměl jsem problém se seznámit s holkami z Asie a některá setkání měla i pokračování. Naopak čistě amerických holek jsem narážel. Čím to je? Jak to funguje v ČR?

Za vším hledej peníze! A u seznamování cizinců dvojnásob. Existuje ale několik skupin cizinců, kdy záleží na jejich financích, zemi původu, ale také s kým se seznamují.

1. Cizinci ze Západu
Ve většině případů mají dostatek peněz a navštěvují dražší kluby a bary (žádné čtverky na pivo). Zde mohou potkat hlavně ženy s vysokými nároky na peněženku. Pokud v drahém baru osloví cizinec českou ženu, tak ta si s ním minimálně dlouze povykládá. Už jen to, že jde např. o Němce, Francouze či Angličana je dobrým předpokladem, že bude mít prachy. Pokud jde o Rusa, tak si žena velmi rychle chce udělat představu o jeho majetku.
Když to shrneme, tak západní cizinci nemají příliš problém se v ČR seznámit s českou ženou.

2. Cizinci z Východu
Ti mají vždy problém. Česká žena předpokládá, že zde pracují za pár korun v dělnické profesi a nejsou moc při penězích. Což je ostatně často pravda. Potkat takového chlapa v drahém baru, tak budou velmi opatrné. Tito cizinci-pracovníci proto u nás žijí obvykle v partě mužů a do našeho života příliš neproniknou. A nemají ani moc šancí zabodovat u žen v té čtvrté cenové.
Když to shrneme, tak východní cizinci mají problém v ČR navázat vztah s českou ženou.

Pár příkladů z praxe. Bratr pracoval v Holandsku. Neměl problém se seznamovat s holkami z práce (ČR, SK, Polsko, Bulharsko). Ale u holandských holek neměl šanci. Byl z východu a tedy jej automaticky braly jako chudého.
Naproti tomu, kamarádka mé manželky potkala svého manžela v pražském baru. Začali se bavit anglicky, ale moc se jí nechtělo s ním mluvit. Pak přišla na to, že je Němec a tak se s ním sešla znova. Teprve po x-tém rande začaly hrát roli i další faktory jako porozumění, společné zájmy a názory apod.